E Q U I H O R S E

Hafling

Rakouský haflinský pony, je pojmenován po vesnici Hafling v jižním Tyrolsku. Někdy bývají nazýváni "protěžový ponyové", neboť jsou označovány typiským výžehem rakouské národní květiny - v jejím středu je písmeno H. Řadíme je k malým horským koním, púvodně chladnokrevníci. Za jeho zakládající plemeníky jsou považováni nadprůměrně plodný arabský hřebec El Bedavi XXII. a jeho syn Folie, (podle chovatele Josefa Folie) který se narodil v roce 1874. Dnes lze u El Bedaviho potomků vysledovat čtyři z pěti krevních linií. Zajímavostí u hflingů je, že byli před 2. světovou válkou chováni i v Piberu ( dnes známém chovem lipicánů). Hlavní středisko chovu haflingů v Rakousku je hřebčí farma Jenesien, kde stát kontroluje hřebce, aby se umožnilo pečlivé monitorování plemenných zvířat.

•  malá ušlechtilá hlava, malá pohyblivá ouška, výrazné oči, velké nozdry.
•  bohatá hříva, nízko nasazený bohatý ocas, mohou mít rousy.
•  mohutně stavěný, s kvalitníma nohama.
•  kopyta jsou pevná a tvrdá.
•  kohoutek méně výrazný, hřbet delší (výhoda při využití jako soumara)
• dlouhověký
• hmotnost: 400 - 500 kg

Povaha:

•  jsou skromní a nenároční koně, s dobrou plodností
•  mají dobromyslnou povahu, vyrovnaní (ideální pro hobby koně)
•  V Tyrolsku jsou hříbata odchována na alpských pastvinách (tzv. alpung), kde je řídké ovzduší a tím si koně zvyšují funkci srdce a plic. Tento odchov přispívá otužilosti a houževnatosti těchto koní.

Využití:

•  nejvíce si získali oblibu jako koně jezdečtí, zejména pro turistické ježdění v horských terénech.
•  v zemědělství či v lese při přibližování dřeva (zde již jen okrajově)
•  v lehčím tahu (v létě kočáru, v zimě saní).
•  westernové ježdění či v distančním ježdění.

                                                 děkujeme  autorce  Petře Enowyn za zveřejnění